Dům, přestože byl obalený přepychem, působil nepřátelsky – jako by v něm neměla právo zůstat. Jako by ji sotva snášel. Ten soudící pocit prosakoval ze stěn a stoupal z podlahy. Dům sám z ní vyzařoval odpor.

Kniha Hlasy v bouři mě opravdu překvapila – a to hodně. Podle anotace i zařazení jsem čekala horor. Jenže… on to úplně horor není. Spíš taková zvláštní kombinace postapokalypsy, romantiky a jemného napětí.

Hlavní hrdinka Clare se vydává autem za tetou, aby se spolu dostaly do domu její sestry, kde mají přečkat ničivou sněhovou bouři. Jenže tahle vánice není jen rozmar počasí – a to, co se pak začne dít, mě opravdu zaskočilo. Ocitáme se ve starém sídle Winterbourne Hall, odříznutém od světa, a Clare se pomalu snaží pochopit, co se vlastně venku stalo…

Přiznám se, místy jsem váhala, jestli čtu napodobeninu Padesáti odstínů šedi v mrazivém lese, nebo spíš young adult románek s apokalyptickým nádechem. Autorka umí psát čtivě a atmosféru mrazu, samoty a napětí zvládla skvěle – ale od „hororu“ bych čekala trochu víc než jen mrazení z romantických pohledů a trošku klišé vztahu „kráska a zvíře“ (kde navíc není jisté, kdo je kdo).

Kdyby se kniha zfilmovala, úplně bych viděla mladého Keanu Reevese jako Dorrana – tajemného, tichého muže, který působí chladně, ale má v sobě sílu a klid. A je krásný. 😊 A Clare by perfektně ztvárnila Florence Pugh – přirozeně působící, odvážná, s hlubokým výrazem a vnitřní silou, kterou objevuje postupně. Spolu by tvořili ten typ dvojice, u které čtenář neví, jestli se má bát, nebo držet palce, aby přežili a zůstali spolu.

Nejde o knihu, u které byste se děsivě báli. Žádný King, žádní duchové – spíš příběh o přežití, lásce a o tom, jak se svět může změnit během chvíle.

Upřímně? Zaujalo mě to natolik, že jsem hned dát šanci dalšímu dílu, protože mě vážně zajímá, kam tahle série povede.

⭐ Hodnocení: příběh 6/10, dojem z knihy 7/10, celkem 7/10

Anotace z knihy

Clare si vybavila zimu. A opuštěná auta u krajnice, hračky poházené na silnici. Vybavila si nekonečnou vánici a hrůzu, kterou nedokázala vysvětlit. A pak už nic…

Když se probudila, ležela celá rozbolavělá a vyděšená v prastarém, ponurém domě, připomínajícím spíše starodávné šlechtické sídlo. U postele seděl neznámý mladý muž a tvrdil, že měla ve vánici autonehodu. Našel ji a přinesl do svého domu. Clare by ze všeho nejraději utekla, ale je až příliš slabá a vánice za okny stále nepolevuje. Uvěznila je v domě a Clare nezbývá než čekat.

Mladík se k ní chová mile, ale Clare si není jistá, nakolik mu může důvěřovat? On tvrdí, že jsou v domě sami, ale ona má pocit, že vidí a slyší věci, které naznačují, že kolem někdo slídí a čeká na příležitost. Napětí stále stoupá a s ním i pocit, že se z nich stala lovná zvěř.

Clare dochází k závěru, že její nehoda nebyla náhodná. Venku za dveřmi na ni něco číhá, něco čeká, až opustí bezpečí kamenných zdí… něco strašného, nelidského a krutého.

Pokud vás kniha zaujala jako mě, zde je k zakoupení

Kniha je i v audioverzi