Start: 10. 7. 2026 | Aktuálně: +15 kg | Díl 1.

Rozhodla jsem se spojit příjemné s užitečným a pustila se do čtení knihy Hubnu 5× rychleji.

Tahle recenze bude trochu netradiční. Jednak je to moje úplně první kniha o hubnutí, kterou jsem kdy četla, a jednak nebude mít jen jeden díl. Budu ji psát průběžně podle toho, jak budu jednotlivé rady opravdu zkoušet v praxi.

A ještě jedna věc – už mi není patnáct, mám vlastní názor a jsem dost „nasertivní”. Tak podle toho bude tahle recenze vypadat. Takže pokud máš jiný názor, je to tvůj názor. Nechodíš v mých botách. Ale klidně mi ho řekni.

Moje babička by mi řekla, že hubnout vůbec nemusím, protože jsem „taková pěkná”. Jenže já mám už asi šest let svůj cíl – shodit 15 kilogramů.

Tak začínáme…

První dojmy z úvodu

Do úvodu jsem se pustila s nadšením. Jenže asi po třetí stránce moje nadšení začalo dost opadávat.

Pořád dokola jsem četla, že musím knihu přečíst celou, všechno dodržovat a nic nepřeskakovat. Když mi autor něco řekne jednou, beru to. Když mi to opakuje pořád dokola, připadám si trochu jako malé dítě.

Nakonec jsem pár stránek prostě přeskočila. Jsme dospělí lidé a pokud jsme si knihu koupili, asi chceme něco změnit. Není potřeba nám to připomínat v každé kapitole.

Káva? V pohodě.

Nejprve přišla pravidla kolem kávy.
Tady jsem zjistila, že vlastně nic měnit nemusím. Mám to nastavené už dlouho podobně, jak autoři doporučují.

Pohyb

Doporučená je minimálně třicetiminutová procházka denně.
Upřímně? Když jdu se svými holkami ven na půl hodiny, ani kvůli tomu nezapínám hodinky. Beru to jako naprostý standard, takže tady jsem taky za vodou.

Navíc během roku, kromě prázdnin, chodím cvičit jednou až dvakrát týdně. Takže bych řekla, že i tenhle bod splním s prstem v nose.

Takže zatím dobré.

A teď alkohol…

Ano, už vás slyším.

Já alkohol prakticky nepiju. Nic mi neříká.

A teď přijde to ale…

Děvčata, nezapomeňte, že se občas někde potkáme. A tu jednu skleničku vína si prostě dáme. Já i vy. Tak mě s těmi řečmi ne… posílejte do kláštera.

Alkohol prostě ke společenskému životu patří. Někdy prostě auto vyměním za autobus a před koncertem si s kamarádkou dáme jednu správně vychlazenou a dobře načepovanou Plzeň. Nebo si při večeru u karet otevřeme sedmičku dobrého vína.

A co na to kniha?

Omezit společenský život. Nejen kvůli alkoholu, ale i kvůli jídlu. Vzít si vlastní krabičku, pít vodu a vlastně jen koukat, jak ostatní jedí.

Tak na to autorům opravdu… z vysoka.
Představa, že mi kamarádka zavolá, jestli nepůjdeme na kafe a dortík, a já jí odpovím: „Jasně, půjdu, ale dám si jen vodu a vytáhnu vlastní krabičku.”

Ne.

Společenského života se kvůli hubnutí úplně vzdát nehodlám. Svoje kamarádky a kamarády potřebuji stejně jako knihy a psy.

Nákupní seznam

Co musím pochválit, jsou nákupní seznamy na jednotlivé týdny.

To byl opravdu dobrý nápad.

Jenže nadšení skončilo ve chvíli, kdy jsem oběhla Lidl i Billu a část surovin prostě nesehnala.

Autoři evidentně rádi nakupují přes Rohlík nebo Košík.

Jenže pokud celý den někde lítáte a potřebujete uvařit hned po práci, není úplně ideální čekat na rozvoz potravin do deseti večer, protože dřívější termín už není volný.

I to je prostě realita běžného života.

Pokračování příště…

První dojem z knihy je zatím hodně rozporuplný. Některé myšlenky dávají smysl, jiné jsou podle mě odtržené od reality běžného člověka.
V příštím díle se pustím do samotných receptů. A tam teprve začne ta pravá zkouška.